Vepřový bůček je naprosto neprávem opomíjené a dietology zatracované maso – patrně se tak děje pod neustálou masáží o zdravém životním stylu a tučnosti vepřového masa – a bůčku zvlášť. Přitom ale samotný bůček tvoří dosti podstatnou část masa z každé domácí zabijačky. A přeci jej nebudeme vyhazovat – to by byl hřích 🙂 Zapomeňte chvilku na cholesterol a vysokou kalorickou hodnotu bůčku ! Vždyť je to taková dobrota.
Rozmanitost zpracování vepřového bůčku
Tento druh masa se používá na spoustu zabijačkových dobrot – třeba na vepřové výpečky, samozřejmostí a klasikou je pečený bůček. Ideální je ale bůček i na docela lahůdkové záležitosti – třeba bůček z vepřového pupku – někdy se u řezníka dočkáte označení „vysoký bůček“ je super na přípravu anglické slaniny, výborný je i na grilu.
Zadní část z vepřového boku
Naopak kdo hledá přeci jen libovější části bůčku, může sáhnout v řeznictví po zadní části z vepřového boku. Ta bývá obvykle méně tučná, a obsahuje více čisté svaloviny. Můžeme jej použít na pečení, ale i grilování . I když samozřejmě že na gril jsou klasikou vepřová žebra 🙂
Právě teď je ale období uzení – a na to se vepřový bůček hodí úplně úžasně. Pokud použijeme a nasolíme nevykoštěné kusy masa, díky kostem maso drží dobře na hácích v udírně i po mírném vypečení tuku, a navíc má stále stejný tvar. Obecně se soudí, že uzení masa z kostí je lepší než bez kosti a že takové vyuzené maso je chutnější – ale to bude asi názor u každého jiný.
Naložení bůčku do slaného láku
Maso bychom měli předem naložit do slaného laku, časté je používání dusičnanové rychlosoli nebo napichování laku přímo do masa ke kosti, někdy se používá k dochucení česnek, a při krátkém uzení třeba i sladká paprika pro dobarvení. Klasikou ovšem zůstává pouze nasolení vepřového masa, jeho odležení při nízké teplotě – kolem 4 stupňů několik dnů , a následné pomalé uzení. Takto vyuzené maso pak necháme pomalu vychladnout, někdy se při kratším uzení doporučuje ještě před nebo i po pomalé dovaření v horké vodě.