Docela dlouho jsem měl zažito, že se k vepřovému masu – a konkrétně k docela tučným zabijačkovým pochoutkám – dá pít jenom pivo. Jako když vidíte pohádku Dařbuján a Pandrhola – u zabijačky teče pivo doslova proudem. Jen jednou jsem se účastnil domácí zabijačky jako řidič, a po pravdě to byla docela nepříjemná zkušenost, již nikdy více… Dát si po zabijačkovém guláši nebo čerstvé jitrnici minerálku opravdu není to pravé ořechové 🙂 . Takže docela dlouho jsem měl takové rovnítko – zabijačka (vepřové) rovná se pivo.
Místo piva vhodné víno? Ano.
Z mého stereotypu mně nedávno vyvedl jeden můj známý. Na rozdíl ode mě není zarputilý pivař, ale je spíše přes víno. Pivo si dá určitě také, rád, ale jeho parketa je prostě spíš to víno. Když k nám občas zajede, většinou sebou vezme nějakou tu lahev. Vína samozřejmě. Jeho žena mu opakovaně jako dárky ka narozeninám, Ježíšku a podobným příležitostem dává kurzy koštování vín. Teda oni tomu říkají sommelierské kurzy. A mimo to docela zdatně koštuje už hezkých pár let sám, soudě podle prázdných lahví, které si bůh ví proč skladuje ve sklepě 🙂 Když s ním sedíte večer u vína, dokáže o tom mluvit hodiny. V čem jsou odlišná chilská vína od francouzských, jak se má víno správně skladovat tak, aby se nechalo pít i po letech, a spoustu dalších užitečných informací. U stolu s ním nemáte pocit, že se jen opíjíte. Když Vám o každé lahvi kterou otevře dovede říct něco – a to něco je pokaždé jiné – je to docela uklidňující.
Krabice s víny na zabijačce
Když se k nám předem hlásil na jednu z posledních zabíjaček, bylo jasné, že s prázdnou nedorazí. To se asi nestalo ještě nikdy. Dopředu ale hlásil, že tentokrát bude to, co přiveze docela tematické. A opravdu. Dorazil až později odpoledne, když už vlastně většina věcí na zabíjačce byla téměř hotová (jaká náhodička 🙂 ) A v kufru auta měl krabici s víny, které k nám zatím nikdy předtím nepřivezl. A o většině těchhle vín jsem doteď v životě neslyšel. Malá česká a moravská vinařství, jména obcí ze kterých byla mi vůbec nic neříkala. Pochválili jsme mu jeho tematičnost – po pravdě na domácí české zabíjačce by asi s vínem z Jižní Ameriky žádnou velkou díru do světa neudělal, ať by bylo sebelepší. Když ale otevřel láhev a řekl o ní, že je z malého rodinného vinařství z malé vesničky od Boskovic, nevěřili byste, jaký vzbudil zájem. Vína, které jsme u koštování právě dodělaných jitrnic zkusili, prý vybíral docela dlouho. Nakonec sáhl mimo jiné po červeném raném veltlínském, a pro spoustu lidí co na zabijačce byli i bílém rulandském. Oboje jsou typické odrůdy pěstované na Moravě, jak velkými vinařskými podniky, tak i malými vinaři. Po domácku, po léta stejně. Právě tihle vinaři prý podle něj dělají dobrý zvuk českého i moravského vinařství ve světě. Tihle vyhrávají mezinárodní soutěže, kde poráží vína z Francie, Itálie nebo Jižní Ameriky. Ne, tahle moravská vína jsou opravdu o dost chutí jiná než ty, které nabízí jako super kvalitu jako nejmenovaný řetězec se zahradními sekačkami. Nebo ta, které prodává německému obchodnímu řetězci známý herec, který rozumí nejen vínu, ale i kávě, ojetým autům a přípravku na prostatu 🙂 To zní fakt věrohodně…. Pro mnohé překvapivě byla jedna krabice vín, kterou kamarád přivezl v autě na zabijačku málo. Jako by na domácí zabíjačku moravská vína patřila tak nějak přirozeně, od začátku …