Venkovní dřevěná udírna

Dřevěná udírnaUzení masa je jednou z nejstarších používaných technik pro konzervaci masa a masných výrobků (uzenin). Logicky, je to relativně snadné, jak provozně, tak i stavebně. Třeba oproti konzervaci masa do plechovek ( potřebujete stroj na jejich zavírání) nebo zavařování do sklenic ( potřebujete sklenice a víčka) je uzení jednoduché, a používá se už od nepaměti.
Pokud hovoříme o venkovní udírně, zapomeňte na drtivou většinu prefabrikovaných zahradních krbů, tvářících se jako udírna.  Masa v nich spíše očoudíte, nežli vyudíte, a s velkou pravděpodobností jej budete spíše grilovat nebo péct než udit.  Pořídit samozřejmě můžete i sofistikované udírny - především americké výroby, kde pomocí elektrických topných spirál , štěpek z tvrdého ( především bukového nebo švestkového ) dřeva a regulační elektroniky můžete udit velmi čistě.  Samotné uzení je však ale daleko jednodušší proces, nežli  výrobci podobných zařízení líčí. Konec konců, udit se dá třeba v plechovém barelu zaklopeném vlnitým plechem .


 

Venkovní udírna Aby ale samotná udírna nějak vypadala, je řešení velmi snadné a jednoduché. Nemusíme hned vyzdívat velkou udírnu ze šamotových cihel nebo kamene. Můžeme se vyrobit venkovní dřevěnou udírnu. Nebojte se, neshoří :)
Samotná dřevěná udírna je vlastně krabice z prken ( pozor, musí se jednat o čisté dřevo bez jakékoli impregnace nebo nátěru) , doplněná o topeniště, které může mít různé podoby.  Jednou z možností ve vyzdění ohniště ze šamotových cihel, rozměr ohniště by měl být uvnitř alespoň  40x40x50cm, samozřejmostí jsou zde dobře těsnící dvířka, které koupíme v obchodem pro kamnáře. Pomocí těchto dvířek můžeme dobře regulovat teplotu kouře a dbát tak na její správné udržení po celou dobu uzení. Kouř pak z prostoru ohniště vedeme obvykle trubkou ( ideální je keramika) o větším průměru - kolem 25cm.  Trubka by měla být vedena od topeniště k samotné udírně v mírném spádu.Na dno udicí komory nad vyústění kouřovodu je dobré položit například na rošt na nožičkách misku na odkapávání tuku; zároveň se zajistí rozptýlení kouře pěkně do stran, až bude stoupat k uzenému masu.


Další z možností jak postavit svépomocí dřevěnou udírnu, stavebně rozhodně snazší, je topeniště vložit přímo do samotného prostoru udírny. r. Pokud toto řešení zkoušíme vyrobit svépomocí, budeme potřebovat plechovou nádobu ( může se jednat třeba o plechový kbelík) , ve kterém nejdříve rozděláme oheň - třebas pomocí dřevěného uhlí, a následně pak žhavé uhlíky zasypeme vlhkými dřevěnými štěpkami nebo pilinami. Regulaci teploty kouře v udírně pak řešíme přímo na samotné komoře udírny pomocí otvoru, kterým do udírny přivádíme vzduch. Nedosahujeme zde však vysokých teplot a tak je dřevěná udírna vhodná spíše pro pomalejší postupy uzení masa a uzenin. Podobně to řeší ostatně i někteří výrobci - například udírny Weber. Ti samozřejmě nepoužívají udírnu dřevěnou, ale ze smaltovaného plechu, princip je však stejný a blíží se americkému způsobu uzení v barelu.  Samozřejmě je třeba alespoň při prvních uzeních dbát zvýšené opatrnosti, aby nám udírna od horkého kovového topeniště nezačala hořet.

 

 

Foto Fotolia.com